Tvořivá škola - Rozvoj kritického myšlení

Tvořivá škola - Rozvoj kritického myšlení

Kritické myšlení není předmět, který by se mohl zavést, nebo třeba projekt, který by se realizoval v uzavřeném časovém období. Kriticky myslet je schopnost, dovednost, která se musí rozvíjet průběžně, činnostmi, a to v libovolném tématu. Myslet kriticky znamená, že promyslíme do hloubky informace, které se k nám dostávají různými cestami. Kritické myšlení také vyžaduje, abychom brali v úvahu zdroje a cesty informací, zvažovali argumenty, hledali možná pro a proti, vazby, souvislosti. Znamená to nesahat po prvoplánových řešeních, ale hledat i jiná možná vysvětlení a řešení.

Kriticky myslet znamená také vědět, že nikdy nejsme s promýšlením nějakého problému nebo tématu u konce, že na něj můžeme nahlížet opakovaně, z jiných pohledů.

Rozvíjet kritické myšlení nelze izolovaně. Cílem není vytlačit z výuky poznatky a fakta. Jde o to, aby se fakta a informace prakticky využívaly, aby se s nimi ve škole dělo něco významnějšího, než jen pouhé memorování a reprodukce.

               

Všechny metody, jejichž prostřednictvím je možné rozvíjet schopnost kritického myšlení u žáků, rozvíjejí celou řadu dalších významných kompetencí. Mezi nejdůležitější patří především schopnost komunikovat, vzájemně si naslouchat, přijímat nedorozumění, řešit je, schopnost mít nějaký názor, formulovat ho a umět vyhledat argumenty pro jeho podporu.

Kritické myšlení se musí rozvíjet ve společenství – kontaktem a neustálou výměnou myšlenek, názorů mezi lidmi. Pro výuku to znamená, že učitel musí ovládat dostatečné množství kooperativních strategií, nebo si podle potřeby vytvoří vlastní. Děti musejí mít ve škole dost příležitostí k vzájemným pracovním kontaktům, musejí mít příležitost k diskusím, vysvětlování svých stanovisek, poradám, hledání otázek a odpovědí apod.

Vše by mělo probíhat v atmosféře, která nepřipouští výsměch a vyvyšování. Každý návrh by se měl vážně zvažovat. Žáci, kteří přispívají svými myšlenkami názory, musejí mít jistotu, že je za to nikdo nebude shazovat, ani učitel, ani spolužáci. Zároveň musejí být připraveni na to, že jejich spolužáci budou vyžadovat argumentaci. Tím by se žáci měli učit vyjadřovat se otevřeně, ale zároveň zodpovědně. Získávají tak sebevědomí, ale zároveň si pěstují velkou schopnost empatie k jinak myslícím lidem a tolerance k názorům, které se liší od vlastních.

Do rozvíjení vlastního myšlení musejí být žáci aktivně zapojeni. Aktivita musí být tvořivá, ne reprodukční. Zapamatování a odříkání látky není kritické myšlení.

Pro rozvíjení kritického myšlení jsou velmi vhodné všechny metody využívající aktivního (tzn. ne reprodukčního) čtení, psaní, diskuse, naslouchání. Přestože převaha práce se odehrává ve skupinách, nesmíme nikdy zapomenout, jak důležitá je pro kritické myšlení možnost promýšlet věci také v klidu sám za sebe.

 

Fáze kritického myšlení

Pro systematické rozvíjení kritického myšlení se doporučuje realizovat proces učení ve třech fázích. Neznamená to, že každá hodina začne evokací, pokračuje uvědoměním a skončí reflexí. Jde spíše o probírané tematické nebo problémové celky, jejichž studium by mělo proběhnout v naznačených fázích.

Evokace: Vždy, když chce učitel vnést do výuky nové téma, měl by dát dětem šanci uvědomit si, co o něm již vědí. Neznamená to opakování podle učitelových otázek. Při evokaci není aktivní převážně učitel, ale hlavně děti. Žáci si pomocí různých metod vybavují, s čím přistupují k danému tématu, co o něm už vědí, co kdy zaslechli, jak tomu rozumějí. Jádrem není pouhé vzpomínání, ale mnohdy úplně první formulování věcí, které žák třeba jen tuší. Mozek učícího se člověka se tak připravuje na přijetí nových informací. Jde vlastně o strukturování toho, co již v hlavě máme tak, aby se nové informace měly kam zařadit, na správné místo, aby se neskupily jen tak přes sebe. Pouze informace zařazené do určité struktury mají naději na to, že se v naší hlavě udrží delší dobu.

Uvědomění: V této fázi se žáci setkávají s novou látkou, s novými informacemi. Práce s nimi je díky vhodným metodám a díky evokační přípravě aktivní – nové informace jsou zpracovávány, tříděny, zařazovány, zpochybňovány. Žáci se pokoušejí najít odpovědi na vlastní otázky, které si položili při evokaci. Nové poznatky zařazují do systému, který si při evokaci „připravili“.

Reflexe: je fáze, která by mohla připomínat shrnutí, které mnohdy probíhá na konci hodiny nebo výkladu. Podstatou reflexe je uvědomění si, co nového se žák naučil, co pochopil, na jaké otázky si odpověděl, ale také si formuluje, co ještě nepochopil, k čemu si musí najít další informace, jako nové otázky vyvstaly.

Dvojitá zpětná vazba: žáci se učí reflektovat nejen to, jak se posunuli v porozumění tématu či problému, ale i jak zvládají různé strategie učení, diskusní strategie, písemné práce sloužící k učení apod. Pro takovou zpětnou vazbu může sloužit řada strukturovaných zpětnovazebních dotazníků, sebehodnotících osnov apod.

 

Individualizace ve výuce

Individualizace ve výuce je jeden ze současných požadavků na současné školství. Jde nejen o individuální přístup k jednotlivým žákům a jejich potřebám, ale i o možnost individuálního projevu jedince a jeho vyjádření.

Individuální přístup k žákům a jejich specifickým potřebám se týká jak žáků, kteří mají např. specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie aj.), ale i žáků, kteří jsou nadaní a potřebují, aby učitel plánoval práci také s ohledem na ně. Tato problematika tím více vystupuje do popředí s požadavky současné doby na integraci žáků s různými postiženími či poruchami a naopak i žáků velmi nadaných. Obtížným, ale důležitým úkolem učitele je realizace individuálního přístupu při současném dodržování pravidla „všem žákům stejným dílem“, které je důležité pro zachování rovnováhy ve třídě. Porušení tohoto pravidla žáci intenzivně cítí jako nespravedlnost a je pro ně značně demotivující.

Druhá forma individualizace je zařazování takových činností, aktivit, při kterých se může žák projevovat individuálně. Má možnost si vybrat z několika možných úkolů ten, na který si troufá, má možnost se vyjádřit k problematice svým zvoleným způsobem, má možnost navrhovat vlastní způsoby řešení problémů apod.

 

Prameny:

Doležalová, A. Metodika činnostního učení čtení s porozuměním ve 2. a 3. ročníku. Tvořivá škola, 2012

Rosecká, Z. a kol. Malá didaktika činnostního učení. Tvořivá škola, 2004

© 2019 Copyright Tvořivá škola - hlava ruce srdce | tvorivaskola.cz
RSS